hylomorfismus, (z řeckého hylē, „hmota“; morphē, „forma“), ve filozofii metafyzický pohled, podle kterého se každé přirozené tělo skládá ze dvou vnitřních principů, jedna potenciální, totiž primární hmota, a jedna aktuální, totiž substanciální forma. Byla to ústřední doktrína Aristotelovy filozofie přírody.
Co je hylomorfní teorie?
teorie odvozená od Aristotela, že každý fyzický objekt se skládá ze dvou principů, neměnné prvotní hmoty a formy zbavené skutečnosti při každé podstatné změně objektu.
Jaký je rozdíl mezi dualismem a hylomorfismem?
Hylomorfní pozice je ta, kterou zastával Aristoteles, protože duše je entelecheií neboli substanciální formou těla považovaného za hmotu. Dualistická pozice je že duše je samostatná substance, která ovládá tělo, sama také substance.
Jak Aristoteles rozuměl pojmu hylomorfismus?
Aristoteles aplikuje svou teorii hylomorfismu na živé věci. Definuje duši jako to, co oživuje živou bytost. … Duše je tedy formou – to jest určujícím principem nebo příčinou – živé věci. Aristoteles dále říká, že duše souvisí se svým tělem jako forma s hmotou.
Jaká jsou dvě řecká slova hylomorfismu?
Aristoteles skvěle tvrdí, že každý fyzický objekt je sloučeninou hmoty aformulář. Tato doktrína byla nazvána „hylomorfismus“, což je předobraz řeckých slov pro hmotu (hulê) a formu (eidos nebo morphê).
