Kant věřil, že sdílená schopnost lidí uvažovat by měla být základem morálky, a že právě schopnost uvažovat činí lidi morálně významnými. Proto věřil, že všichni lidé by měli mít právo na společnou důstojnost a respekt.
Co říká Kant o morálce?
Kantova teorie je příkladem deontologické morální teorie – podle těchto teorií správnost či nesprávnost jednání nezávisí na jejich důsledcích, ale na tom, zda plní naši povinnost. Kant věřil, že existuje nejvyšší princip morálky, a nazval jej Kategorický imperativ.
Je kantovská etika dobrá pro morální rozhodování?
Kantova etika je absolutistická a nespoléhá se přímo na víru v Boha, je také deontologická, což znamená, že ji zajímají spíše správné činy než správné výsledky. … Proto může být kantovská etika považována za příliš abstraktní na to, aby byla aplikována na praktické morální rozhodování-činění.
Jakým způsobem naznačuje kantovská etika nestrannost morálky?
Kant tvrdí, že morálka vyžaduje, aby skupina, k níž se vzhledem k tomu, kdo musí být nestranný, pokud jde o porušení morálního pravidla, zahrnovala pouze morální činitele, tedy osoby, které jsou povinni jednat morálně.
Jak Kant uvádí svůj základní morální princip?
Kantova teorie je verzí racionalismu – záleží na rozumu. Kant tvrdí, že žádný následek nemůže mít základní morální hodnotu; jediná věc, která je sama o sobě dobrá, je dobrá vůle. Dobrá vůle se svobodně rozhodne konat svou morální povinnost. Tato povinnost je zase diktována výhradně rozumem.
