V roce 1905 si Einstein uvědomil, že fotoelektrický efekt lze pochopit, pokud energie ve světle není rozprostřena po vlnových frontách, ale je soustředěna do malých balíčků neboli fotonů. Každý foton světla o frekvenci v má energii hv. Einsteinova práce na fotoelektrickém jevu tedy podporuje E=hv.
Jak Einstein dokázal fotoelektrický jev?
Světlo, řekl Einstein, je paprsek částic, jejichž energie souvisí s jejich frekvencemi podle Planckova vzorce. Když je paprsek nasměrován na kov, fotony se srazí s atomy. Pokud je frekvence fotonu dostatečná k odražení elektronu, srážka vyvolá fotoelektrický efekt.
Kdo dokázal Einsteinův fotoelektrický jev?
Fotoelektrický jev objevil v roce 1887 německý fyzik Heinrich Rudolf Hertz. V souvislosti s prací na rádiových vlnách Hertz pozoroval, že když ultrafialové světlo svítí na dvě kovové elektrody s napětím aplikovaným přes ně, světlo mění napětí, při kterém dochází k jiskření.
Co dokazuje elektrický efekt fotografie?
Fotoelektrický efekt dokazuje, že světlo má aktivitu podobnou částicím. K fotoelektrickému jevu dochází, když fotony svítí na kov a elektrony jsou vyvrženy z povrchu tohoto kovu. Elektrony, které jsou vyvrženy, jsou určeny vlnovou délkou světla, kteráurčuje energii fotonů.
Co je fotoelektrický efekt, kterým se stanoví Einsteinova fotoelektrická rovnice?
H new mínus W tedy představuje maximální kinetickou energii vyvrženého fotoelektronu. Je-li V max maximální rychlost, se kterou může být fotoelektron vymrštěn, pak H new se rovná W plus polovina MV čtverce max. To je rovnice číslo dvě. Tato rovnice je známá jako Einsteinova fotoelektrická rovnice.
