V roce 1851, John Parker publikoval knihu Kvadratura kruhu, ve které tvrdil, že vytvořil druhou mocninu kruhu. Jeho metoda ve skutečnosti vytvořila aproximaci π s přesností na šest číslic.
Odkud pochází kvadratura kruhu?
Metody, jak aproximovat plochu daného kruhu pomocí čtverce, což lze považovat za problém předchůdce kvadratury kruhu, znali již babylonští matematici. Papyrus egyptského Rhinda z roku 1800 př.nl udává obsah kruhu jako 6481 d 2, kde d je průměr kruhu.
Kdy byla vynalezena kvadratura?
Egypťané počítali druhé odmocniny pomocí metody inverzní proporce až do roku do roku 1650 př.nl. Čínské matematické spisy z doby kolem roku 200 před naším letopočtem ukazují, že odmocniny byly aproximovány pomocí metody přebytku a nedostatku. V roce 1450 n. l. vynalezl Regiomontanus symbol pro odmocninu, psaný jako propracované R.
Kdo se pokusil odmocnit kruh?
Ve svých pokusech o kvadraturu kruhu Hippocrates dokázal najít oblasti určitých měsíčních nebo srpkovitých útvarů obsažených mezi dvěma protínajícími se kruhy. Tuto práci založil na teorému, že plochy dvou kruhů mají stejný poměr jako druhé mocniny jejich poloměrů.
Kdo objevil tvar kruhu?
Řekové považovali Egypťany za vynálezce geometrie. Písař Ahmes, autor Rhindova papyru, dává apravidlo pro určení obsahu kruhu, který odpovídá π=256 /81 nebo přibližně 3. 16. První věty týkající se kruhů jsou připisovány Thalesovi kolem roku 650 př. Kr.
