Za prvé: co je supravodivost? Je to naprosto pozoruhodný fenomén objevený v roce 1911 studentem spolupracujícím se slavným nizozemským vědcem Kamerlingh-Onnesem. Kamerlingh-Onnes propagoval práci při velmi nízkých teplotách – teplotách jen několik stupňů nad absolutní nulou teploty.
Kdo v roce 1911 objevil supravodiče?
Dne 8. dubna 1911 v této budově profesor Heike Kamerlingh Onnes a jeho spolupracovníci, Cornelis Dorsman, Gerrit Jan Flim a Gilles Holst, objevili supravodivost. Pozorovali, že odpor rtuti se blížil „prakticky nule“, když byla její teplota snížena na 3 kelviny.
Jak byl objeven supravodič?
Před sto lety, 8. dubna 1911, Heike Kamerlingh Onnes a jeho zaměstnanci v kryogenní laboratoři v Leidenu jako první pozorovali supravodivost [1]. Ve zmrzlém rtuťovém drátu, obsaženém v sedmi kapilárách ve tvaru U v sérii (viz obr. 1), elektrický odpor náhle zmizel při 4,16 kelvinu [2].
Jaký byl nalezen první supravodivý prvek?
V roce 1986 objevili J. Georg Bednorz a K. Alex Mueller supravodivost v kuprátovém perovskitu na bázi lanthanu, který měl přechodovou teplotu 35 K (Nobelova cena v r. Physics, 1987) a byl prvním z vysokoteplotních supravodičů.
Co je třída 2supravodič?
Supravodiče typu II: mají dvě kritická pole, Hc1 a Hc2 , být dokonalým supravodičem pod spodním kritickým polem (Hc1) a zcela ponechat supravodivý stav normálnímu vodivému stavu nad horním kritickým polem (Hc2), přičemž mezi kritickými poli je ve smíšeném stavu.