Doktrína „hands-off“uváděla, že federální vláda nemá žádné právní oprávnění zasahovat do operací státních institucí. Extrémní podmínky a měnící se nálada veřejnosti poskytly impuls potřebný k porušení doktríny „hands-off“v 60. letech.
Jaký je stav doktríny Hands Off dnes?
Soudy měly tendenci řídit se doktrínou až do konce 60. let. Věřilo se, že vězni nemají žádná práva, protože o ně při uvěznění přišli. Ruce pryč doktrína už dnes není uznávána a práva každého jsou chráněna, ať už je uvězněn nebo ne.
Co je doktrína Hands off a kdy skončila?
Doktrína hands-off formálně skončila dvěma rozhodnutími Nejvyššího soudu na počátku 70. let. V prvním rozhodnutí soud rozhodl, že „[Mezi ústavou a věznicemi této země není žádná železná opona" [Wolf v. McDonnell, 418, U. S. 539, 555-56 (1974)].
Jak fungovaly věznice během doktríny Hands Off?
Doktrína hands-off zabraňovala soudcům určovat, jaká práva přežila uvěznění. Soudci odmítli zasáhnout s odůvodněním, že jejich funkcí je pouze osvobodit tyto vězně nezákonně uvězněné, nikoli dohlížet na zacházení a disciplínu vězňů ve věznicích.
Jaké bylo období bez rukou při opravách?
Před60. léta 20. století federální a státní soudy odmítly projednávat případy práv vězňů nebo rozhodly tyto případy tak, aby bylo jasné, že vězni mají jen málo práv svobodných lidí, pokud vůbec nějaké. Tato éra byla nazývána érou „hands-off“, což znamená, že soudy se do případů práv vězňů zapojovaly jen zřídka.
