Obecné pravidlo pro vytváření něčeho přivlastňovacího v angličtině je přidat apostrof a písmeno s ('s) na konec. Níže jsou uvedeny některé příklady přivlastňovacích výrazů v angličtině. U podstatného jména v množném čísle končícího na -s stačí na konec slova přidat apostrof, aby bylo přivlastňovací.
Kam umístíte přivlastňovací přídavná jména?
Přivlastňovací přídavná jména používáme k vyjádření toho, kdo něco vlastní (nebo „vlastní“). Přivlastňovací přídavné jméno je použité před podstatným jménem (věc). Například: Můj počítač.
Kde je umístěno přivlastňovací zájmeno?
Přivlastňovací přídavná jména (nazývaná také „slabá“přivlastňovací zájmena) jsou můj, váš, jeho, její, jeho, náš, váš a jejich. Fungují jako determinanty před podstatným jménem, které popisují, komu něco patří. Například: „Řekl jsem, že to je můj telefon.“
Jakých je 7 přivlastňovacích zájmen?
Přivlastňovací zájmena ukazují, že něco někomu patří. Přivlastňovací zájmena jsou my, our, your, his, her, its a their. Existuje také „nezávislá“forma každého z těchto zájmen: můj, náš, váš, jeho, její, jeho a jejich.
Co je přivlastňovací zájmeno uveďte 5 příkladů?
Příklady přivlastňovacích zájmen ve větách
- Děti jsou vaše a moje.
- Dům je jejich a jeho barva se odlupuje.
- Ty peníze byly opravdu jejich.
- Konečně budeme mít to, co nám právem náleží.
- Jejichmatka s tvou vychází dobře.
- Co je moje, to je tvoje, příteli.
- Pes je můj.
- Kočka je vaše.
